Láska :(

18. february 2010 at 21:40 |  Smutneeee ;....(((
Išla som ráno do školy ako každý iný deň. Tento deň bol obyčajný ako vždycky. Hrozné vstávanie a dve nudné vyučovacie hodiny za sebou. Už jen tri hodiny a uvidím Marečka!! Tahle představa mě držela při životě celé dopoledne. Už jsem ho neviděla celý týden. Dneska je pátek a on se vrací z intru. Chodí na vyšší odbornou školu a i když má auto, zůstává tam přes týden. Cesta domů by mu trvala skoro dvě hodiny a nestíhal by se učit. Bylo by to zbytečný!!

Po pěti vyučovacích hodinách jsem letěla jako pominutá na dívčí záchodky, zamkla se v kabince pro učitele. I kdyby mě tam načapali a seřvali, dneska mě nic nerozhází!! Vytáhla jsem si na umyvadýlko malovátka, hřeben, parfém a další kravinky, které jsou pro budoucí rande důležité. Nalíčila jsem se, přečesala, navoněla, nacpala si plnou pusu větrových tic tac a nakonec jsem si upravila oblečení. OK. Lepší to nebude. Můžu jít. Marek na mě bude čekat u zastávky na autobus. Určitě už čeká, vždyť jsem se zdržela na záchodech půl hodiny!! Omyl!! I přes další zdržení v šatně, potom ještě kvůli učitelce, která mě poslala honem pro třídnici (zapoměla jí po poslední hodině ve třídě druháků), tam mě čekal další šok!! Ve třídě 2.BV tedy druhák výpočetní techniky jsem nalezla líbající se dvojici. Holka z naší třídy, z našeho prváku s druhákem!! Zrudla jsem, bylo mi trapně a nejen mě. ,,Nenechte se rušit, jdu jen pro třídnici!!" Popadla jsem třídnici a utíkala jako šílená po schodech. Učitelku jsem doslova srazila v mezipatří. Vrazila jsem jí do rukou třídnici a s milým ,,Naschledanou" jsem utekla. Po modré oktávce ani stopy. Nejdřív jsem myslela, že odjel. Zdržela jsem se hodinu!!! Volala jsem mu, ale nezvedal to. Naštval se?? Marek?? Blbost!! Toho nic nevytočí. Možná to mě vyděsilo a vzbouzelo to ve mně nepěkné pocity. Seděla jsem v zastávce hodinu. Už jsem i brečela, mobil nezvedá, co se děje?? Proč mám divný pocit?? Marečku můj, kde jsi??

Poslala jsem mu nejméně čtyři smsky tipu, že na něj čekám, jestli je v pořádku, že ho miluju. Po třech hodinách jsem jela domů. Byla jsem protivná!!

V šest se mi rozezněl mobil. Paní Nováková?? Markova máma?? Co ta po mě může chtít?? Že by Marek neměl krédo?? To se mi nezdá!!! ,,Prosím.." Řekla jsem stručně. ,,Promiň Karolínko, že vás ruším, ale Marek nedal vůbec vědět, že je s tebou, měla jsem o něj strach, jste spolu že??" Bum!! Marku, panebože kde jsi?? ,,Ne!! Marek mi nezvedá mobil, neodepisuje, měl na mě čekat v půl jedné před školou a .." Ticho. Na obou koncích. ,,Zavolám na policii, náš kluk se nikdy nezpozdí a vždycky dá vědět. Karolínko, buď v klidu, zavolá ti!!"

Nemůžu být v klidu!! Můj kluk, spolehlivej, stoprocentně věrnej a vždycky přesnej je někde, nevím kde, nevím ským a proč!! Co se stalo?? I kdybys mi měl být nevěrný, dej mi vědět, ať vím, že žiješ. Za dvě hodiny mi znova zvonil mobil. ,,Karolínko!!" Vzlykala paní Nováková. ,,Marek…Mareček…on..měl nehodu!! Je.. on je.. zemřel…Karolínko..ach bože!!" Plakala paní Nováková. ,,Ne…to bude omyl, kde je?? Kde je můj Marek??" Křičela jsem do telefonu. Rozběhla jsem se abych stihla poslední autobus do Prahy. Je to půl hodiny cesty. Celou cestu jsem brečela, lidi na mě civěli. Panebože, Marečku, to není pravda, že ne?? Ty žiješ, jsi někde s někým, třeba mě podvádíš, nebo piješ s kámošema, ale žiješ!!! Ty žiješ!!!

,,Dobrý den!! Hledáte někoho??" Oslovila mě mladá sestřička.

,,Ano…svýho..kluka!! Měl by tu být, přivezli ho, měl autonehodu!! Žije že jo?? Je v pořádku?? Chci ho vidět!!" Rozbrečela jsem se, nemohla jsem přestat, měla jsem strašný strach, nevěřila jsem tomu, že je mrtvý!! Je to omyl. Můj Mareček.. ,,Jak se jmenuje slečno?? Neplačte!!" Sestra mě pohladila po rameni.

,,Mare…k No..novák !!" Vykoktala jsem. Strachy jsem nedýchala. Pláč mě přímo dusil. Marečku, miluju tě, žiješ, žiješ že jo??!!!

,,Slečno, je mi líto, ale Marek Novák svým zraněním podlehl, hned na místě nehody!! Netrpěl a …" ,,Nééééééééééé!! Chci za ním!! Chci ho vidět!! Hneed prosím kde je??!!" Křičela jsem snad na celou nemocnici. Sestra mě chytla za ramena a odvedla za nějakým lékařem. Dal mi injekci a já jse usnula. Když jsem se vzbudila, brečela jsem. ,,Marku… Marku kde jsi?? Prosím zaveďte mě k němu, chci ho ještě vidět, prosím!!!" Doktor moje bezrádné tělo zavedl do holé místnosti. Uprostřed na velkém stole leželo přikryté tělo. Znova a znova jsem opakovala jeho jméno, křičela jsem, plakala. Nakonec jsem poprosila, ať odejdou. Odkryla jsem kus látky, kterou byl přikrytý. Ten pohled uvidím do smrti!! Byl studený a bílí, měl zkrvavené čelo..hladila jsem ho po tváři, naposledy mu dala pusu na rty. Byli tvrdé a studené. Nebyl to můj Marek!! To byl cizí kluk, můj Marek žije ve mně. Pořád je krásný a má normální tělesnou teplotu!! Moje slzy mu stékali po studených tvářích. Hladila jsem ho po ruce. Položila jsem si svojí hlavu na jeho rameno. ,,Cos to udělal lásko?? Jak tu mám být, bez tebe?? Umřu taky!! Tohle nezvládnu!! Marečku můj, navždycky jenom můj!! Takhle jsme to nechtěli!! Chtěli jsme děti, být navždy spolu!! Dva roky nám přece nestačili!! Miluju tě, navždycky tě budu milovat, nejvíc ze všech na světě!! Budu za tebou chodit, každý den!! Lásko moje.. já wím, teď budeš můj strážný anděl!! Budeš mě chránit zezhora!! Proboha, proč se to stalo?? Proč zrovna ty?? To jsi za mnou tolik spěchal?? Miluju tě, miluju tě, miluju tě!!"

Poslední pusa na rty, opravdu, poslední. Poslední pohlazení, poslední pohled na tebe jako na člověka, teď už spolu budeme jenom ve snech, budu na tebe pořád myslet, ty nádherný vzpomínky ve mně budou žít. Pořád máš moje srdce, pořád jsi ten můj Mareček…nikdy na tebe nezapomenu, slibuju ti to!!! Lásko….....
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement